Barvy

Kočky nemusí být jen mourovaté

Pestrou škálu kočičí srsti neurčují jen barvy, ale také různé kresby srsti. Barva srsti je určena tzv. melaniny, což jsou drobná pigmentová zrnka, lišící se navzájem svou formou, velikostí i množstvím.

Barva, kresba, ředění

Pestrou škálu kočičí srsti neurčují jen barvy, ale také různé kresby srsti. Barva srsti je určena tzv. melaniny, což jsou drobná pigmentová zrnka, lišící se navzájem svou formou, velikostí i množstvím. Dvěma základními melaniny, které určují veškeré barvy u nás se vyskytujících koček, jsou eumelanin (způsobující černou barvu srsti) a phaeomelanin (červenou barvu). Pokud dojde u eumelaninu k mutaci, zrnka změní svůj tvar, což ve svém důsledku způsobí zesvětlení černé barvy na čokoládovou, skořicovou ap. Phaeomelanin sice může zmutovat také, ale výsledné změny nejsou tak patrné. Proto se všem odstínům červené barvy říká prostě – červená.

Jinou odchylkou řady melaninů může vzniknout zmenšení intenzity barvy. Z černé se stává modrá, z čokoládové lila a ze skořicové plavá. Zředěním červené barvy vzniká krémově zbarvená srst.

Kresby srsti – tabby

Pro každého, kdo se jen zběžně dostane k pozorování koček, existuje jedna nejběžnější kresba srsti – mourovatost. Ovšem pozor, mezi odborníky byste neobstáli.

Existují čtyři kresby kočičí srsti: s tickingem (ticked),dále tygrovaná (mackerel), tečkovaná (spotted) a mramorovaná (blotched). Kresba srsti spočívá v jednom genu, který potlačí pigmentaci v určitých místech srsti. V chlupech tak vznikají jakési optické proužky, které lze dobře pozorovat i tehdy, prohlédneme-li si pozorně jeden jediný chlup kterékoliv kočky s kresbou. Na chlupu se postupně střídají černobéžové a černé proužky, přičemž ty tmavší udávají skutečnou barvu srsti. Tak například modrá kočka s mramorovanou kresbou se nazývá modře mramorovaná neboli blue tabby blotched.

Poznat rozdíl mezi kresbou tygrovanou a tečkovanou je úkol pro opravdové experty. Obě kresby mají základ ve společném genu, takže rozdíl mezi oběma není nijak závažný, a určit kresbu přesně lze jen důkladným prohlédnutím chlupu ze srsti. Proužky tečkované srsti jsou na rozdíl od tygrované přerušovány.

Kočky mající kresbu jsou někdy nazývány kočkami s aguti. Pokud by totiž nebylo tohoto genu, kresby by vůbec nebyly vidět. Pokud má chovatel kočku bez kresby, buď se jedná o kočičku, která má sice geny kresby, ale postrádá gen aguti, nebo o kočku nonaguti, tedy o kočku bez příslušného genu a tím i bez genetického předpokladu k tomu mít kresbu.

Příklady barev kočičí srsti

Zajímavým zbarvením je tortie, hovorově želva, resp. želvovinová barva. Základní barvou je vždy černá nebo její odvozenina. Tato srst obsahuje jak eumelaniny, tak phaeomelaniny, takže odstíny jsou skutečně pestré: kombinace černé a červené barvy, čokoládové s červenou, skořicové s červenou. Když se k tomu přidá zředěné želvovinové zabarvení, rodí se kočky modrá s krémovou, lila s krémovou, plavá s krémovou... Pokud je převaha eumelaninu, kočka je pak téměř celá černá (čokoládová, skořicová, modrá, lila, plavá) s několika skvrnami různých velikostí červené nebo krémové.

Černo-červené želvovinové kočce říkáme černá želvovinová (black tortie), kočce lila a krémové lila želvovinová (lilac tortie). Želvovinová kočka může mít bílé skvrny. Takovým se u nás často říká májové kotě nebo tříbarevná kočka, i když je oficiálně vedená jako želvovinová s bílou.

Želvovinové kočky mohou mít také kresbu, konkrétně tabby kresbu. Tak například želvovinová čokoládová může mít pod želvovinovými skvrnami ještě kresbu a nazývá se čokoládová želvovinová tygrovaná.

Želvovinové zbarvení převládá jen u kočiček, nikoliv u kocourů.

Když má kočka akromelanické znaky

Pokud jsou kočky na těle světlejší a tmavší mají jen masku, uši, končetiny a ocas, označuje se takové zbarvení jako colour point nebo himálajské odznaky. Skutečná barva kočky je vždy ta tmavší. Příčinou, pro kterou se skutečná barva kočky projevuje takto "okrajově", je tělesná teplota: jsou to místa s nejnižší teplotou na těle. Odznaky mohou být nejen v jedné barvě, jak je tomu např. u siamských koček, ale také želvovinové, želvovinové s kresbou, želvovinové s kresbou a tabby kresbou. Jediné, co mají kočky s akromelanickými znaky společné, je modrá barva očí.

Proč je kočka stříbřitá

Stříbřitost vzniká tehdy, jsou li chlupy u kořínků bílé a skutečnou barvu vykazují až na svém konečku. Stříbřitost umožňuje gen inhibitor, který pigmentaci u kořenu velmi silně zbrzdí, takže pigmentace ve spodní části srsti zcela chybí. Inhibitor se vyskytuje u všech typů a barev srsti, takže stříbřitou barvu lze nalézt a určit podle špiček chlupů. Například želvovinová kočka s kresbou a s černou základní barvou, mramorovanou kresbou a stříbřitou podsadou se nazývá černě stříbřitá tortie tabby blotched.

Bílá

Bílá barva přitahovala lidstvo odpradávna a bílé kočky měly v mnoha civilizacích privilegovaná postavení. Bílou barvu srsti způsobuje dominantní gen, díky kterému není ve vrstvě srsti žádná pigmentová buňka. Bílé kočky mají různé barvy očí, nejčastěji je to zelená nebo oranžová. Dokonce existují bílé kočky, které mají každé oko jiné, např. modré a zlaté (takové kočky nosí v Turecku štěstí) nebo zelené a zlaté. Úplně nejvzácnější barvou očí u bílých koček je oboustranně modrá.

Výjimečně, a to především na Dálném východě, se objevují bílé kočky s modrýma očima s genem způsobujícím modrooký albinismus. Klasický červenooký albinismus se doposud u domestikovaných koček neobjevil.

Bílé kočky bez ohledu na plemeno bývají často zcela hluché, což přináší obtíže v chovu i zákaz plemenitby. Vysvětlení tohoto jevu nemusíme právě chápat, ale musíme mu věřit: Chlupy obsahující pigment mají jiné fyzikální vlastnosti než ty bez pigmentu, a protože i vnitřní ucho kočky obsahuje chlupy, které se na rozdíl od jiných barev pro nedostatek pigmentu nemohou rozechvívat a předávat signál sluchovým nervům, zvukové vlny nemohou dorazit do mozku.

Zdroj : www.malesina.majestat.cz